Sledujte nás:

Jak vznikají jídelní návyky již v dětství?

Zpět

Bc. Tereza Beníčková, PhDr. Iva Málková

Na světě neexistují snad kromě jednovaječných dvojčat dva úplně stejní lidé. Každý je samostatnou osobností a liší se od druhých v mnoha aspektech, a tedy i ve vztahu k jídlu. Existují různé typy jedlíků, jak to vyplývá ze stížností maminek, pro které jedno dítě jí málo a druhé mnoho. U dětí jsou tedy patrné rozdíly v jídelních vzorcích zrovna tak jako v jiném chování. Některé od počátku jedí dobře, zvykají si bez problémů na nová jídla, jiné děti naopak jedí špatně, odmítají nová jídla. Stupeň, kam až se tyto individuální charakteristiky rozvinou, a jaké budou mít děti jídelní návyky v dospělosti, určuje ale především rodinné prostředí.

Z předchozích článků již víme, že důvodů k jídlu navíc a potažmo k přejídání, které může vést k nadváze či obezitě, je několik, ale hlad mezi ně většinou nepatří. Člověk často nejí vědomě, ale naopak neuvědoměle, reaguje na určitý spouštěč, který ho k jídlu navíc „vyprovokuje“. Naučeným spouštěčem k jídlu oproti plánu může být například vnější „toxické prostředí“, které ponouká ke konzumaci nevhodných potravin v nadměrném množství (vůně jídla, balení XXL či snadná dostupnost jídla). Velmi výraznými spouštěči k jídlu navíc bývají ale kromě vnějších spouštěčů i tzv. vnitřní spouštěče, tedy emoce (jak pozitivní, tak negativní) a myšlenky. Ty jsou základem nevhodných jídelních návyků, které si s sebou často neseme právě z dětství.

Vznik nevhodných myšlenkových schémat

Myšlenková schémata se vytvářejí na základě životních zkušeností již od raného dětství. Vznikají jak funkční prospěšná, tak dysfunkční škodlivá schémata. U dítěte ambiciózních rodičů se může vytvořit například schéma typu: „Když něco neudělám perfektně, nemá smysl se o to vůbec snažit.“  Dítě pak přenese takovéto myšlenkové schéma i na jiné oblasti svého života, tedy i na jídlo a jídelní režim. Pokud se pak v dospělosti bude snažit stravovat zdravě nebo hubnout, bude mít ohledně toho asi takovéto nepružné a přespříliš omezující myšlenky: „Když chci zhubnout, nesmím se NIKDY přejíst.“ Již víme, že daleko vhodnější je takové nepružné a téměř nereálné myšlenkové schéma vyměnit za pružnější a reálnější, které nám bude při hubnutí především pomáhat vytrvat a nebude v nás vytvářet tak obrovský tlak. Mohlo by znít například takto: „I když jsem snědl jídlo navíc, je pro mě důležité, abych se dále nepřejídal a vrátil se k plánovanému chování. Necítím to jako selhání a budu mít sám ze sebe dobrý pocit, že i po vybočení pokračuji.“

Jídlo navíc v důsledku emocí

Pokud mají obézní lidé strach, něco je trápí, jsou nervózní, osamělí, nudí se apod., mají často sklon zbavovat se těchto nepříjemných stavů jídlem. Hubení naopak většinou příjem potravy omezí nebo citový stav jejich jídelníček nijak neovlivní. Proč tomu tak je? Funguje opět teorie učení. Někdo se to naučil již v dětství.

Důležité je, aby matka již od narození dítěte reagovala vhodně na jeho signály, kterými dává dítě najevo své potřeby. V nejranějším vztahu matka - dítě je v popředí pozornosti krmení. Když dítě zapláče, může to být z mnoha důvodů. Může mít opravdu hlad, ale může být také počůrané nebo jen vyžaduje pozornost. Pokud matka reaguje na nespokojenost dítěte nevhodně, např. když je počůrané, nabídne mu jídlo, dítě se uklidní a matka si oddychne, že je vše v pořádku. Dítě se však nenaučí odlišovat hlad od ostatních tělesných pocitů a potřeb. Nesoulad mezi reakcemi dítěte a matčinou odpovědí se rozšiřuje postupně i na další oblasti. Dítě neumí odlišovat potřeby jídla od dalších signálů nepohodlí, které ale nemají s nedostatkem potravy nic společného. Krmení je u dítěte spojováno s širokou škálou emočních potřeb a potřeb lidského kontaktu. Dítě tedy např. vyžaduje přítomnost matky, její pozornost a místo toho dostane piškot, aby bylo hodné a "neotravovalo". Později, když dítě vyroste, je pro ně často jídlo odměnou. Když je hodné, když se mu něco povedlo, když překonalo nějaké útrapy, rozbilo si koleno, nekřičelo při injekci u paní doktorky, rodiče ho často odměňovali různými dobrotami. Dítě se tedy nenaučí rozlišovat mezi fyziologickými a psychologickými aspekty hladu, což přetrvává i do dospělosti.

Jak jsme si již řekli, nadměrný příjem potravy u obézních není dán většinou hladem, ale právě reakcí na tyto emoční podněty. Už v raném dětství se naučí, že zvládnou zátěžovou situaci lépe, když si něco „zobnou“. A že jediná správná odměna za úspěšné překonání čehokoliv je jídlo, a to nejlépe hodně sladké či tučné.

Jídlo na umocnění pohody

Chvíle klidu a pohody mnohdy podněcují ke konzumaci jídla pro umocnění pozitivního prožitku. Jídlo je prvním z požitků v životě člověka. Když je dítě kojeno, drženo v náručí, matka je hřeje, miluje, usmívá se na ně. Dítě je jenom její, cítí její teplo, lásku. Slast z jídla je spojována s pocitem pohody, dobra, jídlo poskytuje emoční jistotu. V pozdějším věku je pak i příjemné setkání s přáteli spojováno s posezením v kavárně při dortíku. Veškeré oslavy a svátky nejsou v naší zemi spojovány s duchovním rozjímáním, ale s jídlem. Podívejte se například na Vánoce - svátky klidu a pohody, které jsou ovšem pevně spjaty s nadměrnou konzumací jídla.

Nemusí být ale zrovna svátek, aby si člověk, který si nese návyk umocňování pohody jídlem z dětství, kdy hlavní náplní narozeninových oslav nebo výletů bylo jídlo, „nevylepšil“ klidný večer u televize sáčkem brambůrků nebo vínem.

Dojídání zbytků

Dalším silným návykem, který si mnozí z nás nesou z dětství, je dojídání všeho, co máme na talíři. Když je dítě nuceno sníst celou porci, která mu byla přidělena, ačkoliv už nemá hlad, s poznámkami typu „Přece to nevyhodíme.“, může se v něm vypěstovat silný a v dospělosti přetrvávající návyk dojídat, ačkoliv už nemá hlad, a to s myšlenkou na stejné argumenty, jakými ho kdysi častovali rodiče či babičky při rodinném obědě. Přitom je nucení se do jídla, jen aby talíř zůstal prázdný, zcela zbytečné. Je přeci běžné nechat si v restauraci nechat jídlo zabalit s sebou, nebo třeba schovat zbytky od oběda do mrazáku na později. Až pak jednou nebudete stíhat připravit si například jídlo do práce, bude to jako když najdete. :-)

Závěr

Jak se ale s návyky ukotvené hluboko v našich zážitcích z dětství vypořádat? Důležité je si uvědomit, že tyto jídelní zvyklosti jsou naučené, tedy je možné se naučit i jiným a vhodnějším. Mnoho osvědčených rad, jak na to, jsme vám již přinesli v rámci článků v prvním týdnu našeho Měsíce zdravého mlsání. Naleznete je například v článku Emoce – jak řešit stresové situace bez jídla?, Nepodceňujte myšlení nebo Automatické jedení – jak se ho odnaučit?

Závěrem je důležité zmínit, že odpovědnost za to, jaké jídelní návyky si děti do života ponesou, nyní leží na vás – rodičích, prarodičích, tetách. Často si vůbec nemusíme uvědomovat, jak je dítě přirozeně vnímavá a stále se učící bytost, která velkou spoustu věcí (znalostí, dovedností a návyků) kopíruje právě od nás, dospěláků. Pokud půjdete dítěti ve stravování dobrým příkladem, a nebudete se dopouštět chyb, jakých se na nás dopouštěli naši příbuzní a vychovatelé, velmi zvýšíte pravděpodobnost, že vaši nejmilejší nebudou mít v dospělosti s jídlem problém. Budou k němu přistupovat se zdravým rozumem, budou si ho užívat, ale nebudou ho zneužívat k umocnění pohody či k zahnání špatné nálady. Ukažte dětem, že člověk se za úspěch může odměnit mnoha způsoby – například novým a výjimečným zážitkem, nejen zmrzlinou či bonbony. A že na zahnání smutku lépe poslouží pohlazení od osoby, kterou máte rádi, než čokoláda.

Ukažte dětem také, že zdravé jídlo může být velice chutné a zábavné. Inspiraci, jak na to, naleznete například v článku Tipy na zdravé dětské mlsání

Hodnocení (35 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

02. 07. 2017 07:12
I tady platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, respektive aspoň člověk pro své potomky a sebe samého něco udělá- tentokrát přes ty potraviny
01. 07. 2017 19:48
Pěkně napsaný článek.
29. 06. 2017 22:54
Moc zajímavý článek.
29. 06. 2017 10:45
paniLiba:...přesně-to by vypadalo, že na nich chceš šetřit:-))...ale vážně-člověk dnes může pořídit kvalitní potraviny-rozuměj dražší, tzn. v menším množství a konzumaci pojmout jako ochutnávku či prezentaci :-)
29. 06. 2017 09:57
Nedokážu si představit, jak sezvu hosty k oslavě svých narozenin a místo pohoštění jim nabídnu " duchovní rozjímání".... oslavy spjaté s jídlem už si prostě nikdo neodpářem, ani ty Vánoce, jídlo je rituál. Jenom si myslím, že když už na tu moji oslavu navařím, napeču co hrdlo ráčí, tak to musím něčím vykompenzovat - od toho jsou přece tance na svatbách a oslavách, ne ? Já jsem třeba pro rodinu vymyslela na závěr oslavy bowling - a jaký to mělo úspěch !
29. 06. 2017 08:36
"Zlaté" dětství - co mi maminka na talíř nandala - to jsem musela sníst. A když už jsem opravdu nemohla - dojedl to tatínek (co si pamatuji, sloužil jako popelnice rodiny). Jedlo se hodně, nezdravě, všichni v rodině byli obézní - a já si to nesu celý život. U syna se mi povedlo všemu tomu se vyhnout - a dnes je z něj štíhlý dospělák, který si jídlo užívá, nepřejídá se a klidně nechává zbytky.
28. 06. 2017 17:44
Hezký článek
28. 06. 2017 16:12
Pěkný článek.U mě asi zapůsobili věty od rodičů:když nemůžu ještě dvakrát můžu.Samozřejmě,že jídlo.táta má rád jídlo,máma ráda vyvařuje a na mně se to podepisuje.Zvyky v rodině hrají svojí roli,pak už je to na nás ,jak se k jídlu postavíme.Ale pro mlsouna a požitkáře jako jsem já je to těžší.Mám na čem pracovat.Jinak opět kvalitní a super článek.děkuji.
28. 06. 2017 13:05
Naše poválečná generace, kam i já patřím, byla asi nejvíc ovlivněna poměrným nedostatkem a tudíž jsme si jako děti nedovolili nedojídat.Také se nehovořilo o škodlivosti cukrů, takže babičky, tetičky a jiné návštěvy nás zásobovali čokoládou a bonbony. Je ale pravda, že jsme měli mnohem víc pohybu než dnešní děti, takže tlouštík ve třídě(pokud se objevil) byl výjimkou a terčem posměchu spolužáků.
28. 06. 2017 05:15
Hezký článek, také jsem se vyhýbala chybám svých rodičů při výchově svých dětí v této oblasti. Bohužel prarodiče už jiní nebudou, ale my můžeme být lepší s většími znalostmi :-)
27. 06. 2017 23:30
Opravdu dobrý článek k zamyšlení.Hlavně pro rodiče.Prarodiče s odlišným přístupem ke stravování dětí než mají rodiče, si můžou tak akorát pokazit vztahy.
Když jsem tak článek pročítala, vzpomněla jsem na svoje dětství a rodiče.Jejich příkazy"vše na talíři se dojídá", žádné zbytky...což je podle článku špatně.....A taky"při jídle se nečte"....což je podle článku dobře.Takže myslím, že v naší rodině stravovací návyky nebyly úplně v souladu s dnešním trendem a myslím, že to bylo neinformovaností.....Naše generace už informace má, pokud si je chce vyhledat, vidí kam vedou nesprávné stravovací návyky a je jen na každém z nás jak se k tomu postaví.
Pokud někdo obhajuje rozumnou míru, jeho věc.Myslím že spousta lidí tady ví, jak se ta míra těžko hledá a ještě hůř dodržuje.
Nechávat děti sedět v zakouřené místnosti s tím, že se s kouřením stejně setkají, tak aby nekouřily tajně.....ne,...můj názor je, že je potřeba děti učit, že ty sladkosti nechtějí a ne že nesmějí.To je rozdíl.
27. 06. 2017 21:50
Opravdu moc hezký článek, díky.
27. 06. 2017 21:13
Hezky napsané, všechno je to v hlavě a pak to předáváme dětem
27. 06. 2017 19:46
Je to tak děti jsou takové opičky a pravdu nás mrnouskové napodobují
27. 06. 2017 14:45
S malým mlsounem je těžké pořízení
27. 06. 2017 14:15
Pěkný článek.
27. 06. 2017 12:03
Naučit děti správným stravovacím návykům je hodně náročné, oceňuji tipy na zdravé dětské mlsání.
27. 06. 2017 10:42
Já si zase (trochu s nadsázkou) říkám, že když něco dojím, i když už jsem najedená, podvyživeným dětem v Africe to stejně nepomůže, takže to klidně mohu nechat na talíři.
27. 06. 2017 09:16
jeden rozumný doktor mi řekl, jestli mi opravdu stojí za to působit v domácnosti jako popelnice, mohu říci, že v té chvíli jsem se dost zastyděla a když chci něco "dorazit" , tak mi to zazní v hlavě.
27. 06. 2017 09:15
Jídlo a dětství - jedny z prvních vzpomínek jsou ty, kdy sedím nad snídaní a nejím a sedím tam nad talířem až do svačiny, kdy mi byl maminou vyměněný talíř za svačinu a sedím dál. A k tomu silné hlasové relace coby pobídky k jídlu. A můj tehdejší poznatek, že jídlo je něco fakt nepříjemného a fuj. Dneska vím, že měli "svou pravdu". Hodně silní rodiče, dítě (já) hubené jak lunt a věčné připomínky lidí okolo + školy na téma: proč jí nedáváte najíst, věnujte jídlu pozornost....Věnovali. Jídlo mně bylo znechucené na roky a roky dopředu. Dodnes z něho nemám nějak dobrý pocit. Jím, že musím. Přesto jsem od 55 v nadváze.
27. 06. 2017 08:28
Dojídání zbytků je moje slabina
27. 06. 2017 08:19
Je to pravda pravdoucí. Já si umocňuji pocit pohody kouskem čokolády a to je požiteček. Ale ty kila, to už požiteček není :-(
27. 06. 2017 08:01
Bohužel některé špatné návyky si člověk nese již z dětství a v dospělosti s tím pak bojuje. Doufám, že u svých dětí budu úspěšnější. :-)
27. 06. 2017 07:56
Přesně tak - je to pravda
27. 06. 2017 07:38
pěkně a pravdivě sepsané

Naši partneři